Příběh (3.část)

24. června 2006 v 20:30 | Katka
Asi znova omdlim. Ježiši kriste! Tokiáčci mi řekli, že jsme si podobní. Ale co jim na to mám říct?? Po tom co jsem jim řekla před tím?? Tak jsem prostě řekla: "To je super!!! A když už jsme si to tak vyříkali, co budem dělat?" °°°° se zamyslel, ale ----- už měl dávno jasno: "Co kdybychom se šli podívat k nám do nahrávacího studia? Je tam toho tolik a já si stejně musím vyzvednout novej/novou (nástroj na který hraje/mikrofon)." "Proč ne? Aspoň uvidím místo, kde neje moji idolové tráví tolik času." THčka se začali červenat. "Ale notak! Jste kluci a červenáte se? To snad není pravda!" Pokárala jsem je. "No a? Jsme taky lidi! A jestli tady máš mobil, tak zavolej rodičům, náš "hodný"(pro pomalejší:THčka maj protivnýho manažera) manažer to s nima ujedná. Vytočila jsem tedy číslo a podala jsem svůj mobil jejich manažerovi. Ten se na mě jenom protivně podíval a začal si pro sebe něco mumlat v němčině. Bylo to tak potichu, že jsem nerozuměla, ale oba bodyguardi, kteří seděli vedle něho se začali tiše smát. ----- ho okřikl. Zná němčinu i jeho daleko líp než já, takže se ani nedivím že mu rozuměl i z větší dálky než já. Tak jsem se zamyslela. Škoda, že tu není/ nejsou ====. Vlastně škoda pro ni/ něj/ ně. Její/ jeho/ jejich °°°° je dneska rozkošnější než kdykoliv před tím. Teda aspoň podle mě. Když tak koukám na ----, °°°° a °°°° tak si říkám, jak ti idioti anti je můžou nesnášet. V tom se ----- zeptá: °°°° kde je ten notebook? Vůbec ho nemůžu najít!" Šla jsem z tréninku a svůj notebook jsem si zrovna vzala domů. "Já mám notebook u sebe. Klidně si ho pujč, teda jestli potřebuješ jenom na net. Jinak ti asi neposlouží." "Jo dík." Odpověděl a obdařil mě jedním ze svých nejkrásnějších úsměvů, který umí jenom -----. Pokusila jsem vykouzlit nějaký krásný úsměv na oplátku, ale díky nedávné hádce s rodičama a neustálým mračením jsem měla obličejový svaly tak ztuhlý že se mi podařil jenom nechutný škleb. Díky tomu se přímo světelnou rychlostí usmívat přestal. SAKRA! Tak budu trénovat saly na ksichtu. Aspoň, že si sedl vedle mě. Požádal mě, abych napsala hesla. Po přihlášení měl ale další problém: Neuměl číst česky. Tak jsem mu spustila prohlížeč internetu(Mozilla Firefox) a při pohledu na mou lištu záložek řekl jen: "Wow!" Dohromady mám na liště skoro stovku odkazů na blogy a samostatné stránky o TH. Já jsem se na něho jenom sladce usmála. KONEČNĚ se mi podařil úsměv. V tu chvíli jsme si sama pro sebe v češtině, aby nerozuměli říkala: "........, jseš machr. Podařilo se ti je nezastrašit."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.