Příběh (2.část)

23. června 2006 v 17:18 | Katka
"No to jo, bohužel. Kdyby to šlo, tak bych je zastavil na místě" řekl °°°°. V tom se ozve neznámý zvuk ze sluchátek. Asi o 2 vteřiny později se na monitoru objeví: PŘIJMOUT HOVOR OD -----. Nevim co mám dělat. Zvedám to. Celou noc prokecáme o všem možném. Pak usínám.
(V 11:49 dopoledne)....Sakra, už jenom 6 hodin a čtvrt!!!. Jdu se rychle umýt. Pak si uvědomím, že jsem se chtěla jít vykoupat. MUSÍM na ně udělat dobrý dojem. Třeba z nás budou kámoši.
(Po namahavém dnu plném zkrášlování v 17:45 na smluveném místě.)..... Jsem tu dřív. Nevadí. Aspoň si vychutnám jejich příjezd.
(18:01).... Slyším ohlušující jekot holek. A je to tady. Už přijíždí. Dívám se na zatáčku, odkud předpokládám jejich příjezd. Uvidím -----, °°°° a °°°°. °°°° je blbě. No aspoň ti 3. Legendární Tokio Hotel. Kapela století. Za pár týdnů si získali Celou střední Evropu. Ale neskončili. Prorážejí dál. Už jsou i na kraji Asie. V Americe je taky víc než znaj. A já se s nima teď setkám. Snažím se dýchat z hluboka, ale nemůžu lapnout vzduch. Zastavují přede mnou a z auta vyskakují 2 bodyguardi. Odvádějí mě do auta. Vrací se Na své místo. Nechají mě v tváří v tvář s NIMA. Prohlížím si -----, °°°° a °°°°. Ještě si všimnu, že vypadají ještě líp něž na fotkách. (Tato věta je pouze pro ty, kteří nenechali Billa doma v německu se svou nevolností a pokud to není Váš idol. Jinak ju přeskkočte:) Bill je ještě hubenější a vyšší než se zdá. Akorát toho jsem si všimla.Následně omdlívám.
(Nevim kdy).... probírám se. Šíleně mě bolí hlava. Nade mnou stojí -----. Zvolá:"Žije! Ona žije! (smích)" "Hahaha," odpovím. TRAPAS!!! "Chcu vidět Tebe na mým místě!" Očividně jsem ho patřične setřela. Aspoň se mi přestal smát. Ale mýlila jsem se. Vrazil mi přátelský pohlavek se slovy"Nějaká drzá ,ne?" "NE!" osoptím se na něho "nejsu malá, je mi (Váš věk). Jediný co máte o proti mě víc jsou roky, sláva, holky a prachy. Jenže mě na ničem z toho nezáleží!!" Všichni se na mě dívali jak na mimozemšťana. "No co je???"zeptám se přidrzle. "Ale nic, jenom jsi nás překvapila" °°°° drcl do ------. A ------ z ničeho nic spustil: "Víš, ty jsi asi jediná, kdo se s náma dovolí takto bavit. Všechny holky se oproti nám chovají moc podřazeně. A to my nechcem. Jsi taková, nevim jestli smím říct "naše" ale prostě jsi rebelka. Od koho to máš???" Teď jsem zírala jak vyoraná myš. Známe se teprv chvíli, pokud počítám dobu, kdy jsem byla vzhůru a oni se mi tu už svěřujou. "Samozřejmě, že mi tak říkat můžeš. Jak jsi říkal, že se nechová podřadně, tak to je fakt. Takže ti teď neřeknu, že je to pro mě čest. Ale jestli vám to vadí, myslím tím moje drzost, tak si rozumět nebudem. Jsu prostě taková." Oni se začali usmívat :"Ne to nám neva. Jsme si HOOODNĚ podobní.
Pokračováí příště...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mispule mispule | 24. června 2006 v 11:38 | Reagovat

guuut pribeh, chcu pokracovááánííí!!! a to rychle!!!!:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.